Mohutné ložisko hlíny nedaleko chodského městečka Klenčí přivábilo už před 100 lety, asi roku 1820, první hrnčíře, kteří si zde postavili dílny a pece na výrobu kameninového nádobí kuchyňského a udrželi se zde až na naše časy. Dnešní klenčtí hrnčíři zůstávají věrni starým zděděným tradicím pokud se formy týče, volí však jemnější materiál a lepší polevu, než jejich předkové. Neužívají totiž ke své výrobě hrubé hlíny domácí, ale volí výprnický jíl, který lze mnohem snáze a tvárněji zpracovati.
Všichni jako základ svého řemesla vyrábějí na kruhu hlavně mísy, hrnce, džbány, pekáče, nádoby na máslo a jiným praktickým potřebám sloužící, jež se těší čilému odbytu. Mimo toto běžné zboží vždycky však vyrábělo se i "parádní nádobí" do selských sednic, totiž ozdobné mísy, květinové talíře, hrnky a džbány s různými nápisy, jež slouží více k okrase příbytku a jichž se užívalo jen při zvláštních příležitostech, například o pouti, posvícení, svatbě, křtinách a podobně.
Poleva na těchto nádobách jest sněhobílá, porcelánová. Kdežto ozdoby pod ní, ručně malované, hýří pestrými až křiklavými barvami. Tento chodský ornament barevný čerpá motivy hlavně ze života rostlin, které si ovšem svérázně stylizuje a z těchto prvků nový dekor tvoří. Řídčeji vyskytují se náměty zvířecí, jako ptáček, jelínek, motýl, had a podobně.
V době předvánoční a zimní vyrábějí hrnčíři pro děti jako hračky, nejen drobné nádobíčko kuchyňské, ale i primitivní plastické figurky, jež často modelují i učedníci v dílnách. Bývají to nejčastěji různá domácí zvířata i z přírody.
Za vrchol tohoto figurálního umění platí figurky lidí, směšné to postavičky různých muzikantů, sedláků, selek Židů, kominíků a hlavně hliněný betlém s pastýři a králi. Celá sbírka takových figurek vystavena jest na letošní mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži, kde se těší veliké pozornosti a valná část její zaprodána jest do Anglie.
Doufáme, že tento chodský svéráz, který našel pochopení v cizině, dojde uznání a ocenění i nyní doma.

© Eva Bednářová
Zdroj: periodikum Venkov, prosinec 1925